Princeznina cesta - díl 9.

Pohádky, scénáře, akce! To vystihuje rok 2014. Na tvorbě jsem pracovala i ve škole během vyučovacích hodin a proto není divu, že jsem se dostala do pár malérů a zkoušení před tabulí za trest. Ale postava princezny Zdeničky už byla na světě a já jsem už nemohla, ani nechtěla, couvnout. Ke vznikajícímu divadlu se přidávali další nadšení dobrovolníci, včetně mého mladšího bratra. Celá sezona utekla tak rychle, že jsem zapomněla i na své narozeniny. Někdo jiný na ně ale nezapomněl….

Léto-podzim-zima 2014

Princezna Zdenička pohltila normální Zdeničku. Byly dvěma osobnostmi a zároveň jednou. Normální Zdenička chodila do školy, která ji nebavila. Chtěla si najít přítele, ale žádný vhodný zrovna nebyl k mání. Pohádala se se svou nejlepší kamarádkou, spolužačka v lavici si od ní odsedla a celou školou se začaly šířit nepěkné drby, protože si jako vzdor proti systému oblékala ponča a dlouhé batikované sukně. Zkrátka nebyla nešťastná, ale za mnoho to také nestálo.

Princezna Zdenička ale byla šťastná. Žila si ve zbrusu nově vytvořeném světě plném dobra, spravedlnosti, lásky a přátelství. Neměla starosti s ničím. S čím také? Její svět byl ideální. Začínal u zámecké brány a končil zadním plotem areálu. Ano, nebyl to velký svět rozměry, ale byl velký svými sny. Nic nebylo nemožné. Z tohoto krásného, leč imaginárního světa, se Zdeničce nechtělo vracet do reality. Ale musela. A to ji neskutečně mrzelo.

V sezoně 2014 uspořádala asi 10 pohádkových akcí. Nikdy by nevěřila, že může napsat tolik scénářů. Jenže každý scénář si žádal svůj čas pro tvorbu. Ale času díky škole nebylo nazbyt. Jak to vyřešit? Jak mít na každou akci včas napsaný scénář?

Tuto otázku vyřešila po svém. Psala scénáře během vyučovacích hodin pod lavicí. Využila hodin, kdy si všichni měli zapisovat výpisky z výkladu a místo výpisků psala pohádky a pohádkové prohlídky. Když tvořila, neslyšela dění kolem sebe. A tak se jednoho dne stalo, že přeslechla učitele.

„Teď si nic nezapisujte a dívejte se na tabuli.“ Nedívala se a dál zběsile zapisovala pohádku, která jí vířila hlavou. Zastavila se až ve chvíli, kdy jí učitel list papíru vytrhl. „Z čeho si píšeš výpisky když nic nevykládám? Co to je?“ mračil se učitel. „Scénář.“ Pípla Zdenička „Poslouchej, nebo tě z dnešního výkladu vyzkouším.“ Zahromoval učitel a rozepsaný scénář si vzal. Ach jo. A je bez scénáře. Hoří jí termín, pohádka byla skoro hotová a teď aby začala nanovo.

O přestávce zašla za učitelem. „Prosím, nevrátil byste mi ten scénář? Já ho potřebuji na akci.“ „Tady ho máš. Ale už nic o hodinách nepiš.“ Vlídně odpověděl učitel a scénář jí vrátil. Zdenička ho ale neposlechla. Dál psala scénáře o hodinách, jen zlepšila svou pozornost vůči dění v okolí.

Běžela akce za akcí a za chvíli tu byl podzim a s ním Strašidla na zámku. Veliká a náročná akce. Na to, že bude mít 19. narozeniny, úplně zapomněla. S akcí bylo přeci tolik práce. Někdo ale nezapomněl. Jednoho dne ji zastavila paní prodavačka, která na zámku během akcí prodávala drobnosti, a podávala jí malou krabičku. Zdenička krabičku otevřela a v ní byl ukrytý malý stříbrný ganéša na řetízku. Dárek od majitele! „To ti posílá k narozeninám a vzkazuje, že je mu líto, že ti nemůže popřát. Je teď někde na cestě.“ Dozvěděla se od paní prodavačky.

Rok plynul ke konci. Zdenička byla ze sezony unavená, ale šťastná. Na Silvestra si pomyslela, „to byl ale nabytý a zajímavý rok.“ Blížil se ale rok 2015, který ten předchozí odstrčil a dočasně se svými zážitky postavil na první příčku. Ale ne v dobrém slova smyslu.