Jaro-léto 2015
Vítání jara! Zahájit sezonu a pak už jen chystat akci za akcí! Zdeničku ale něco v této sezoně brzdilo. Maturita! Nechtěla ale přijít o své první fanoušky, a tak hrála do poslední možné chvíle. O svatém týdnu, kdy se všichni spolužáci pilně učili, stihla zámkem provést několik školkových výletů. Princezna Zdenička už pro ni byla přednější než maturita.
Čeština, angličtina, biologie, společenské vědy. Všechny tyto předměty zůstavaly do poslední chvíle odložené. Ale pak to přišlo. Chvíle pravdy. Dokázat zkušební komisi, že má v předmětech široké znalosti. Seděla před přísnými pohledy učitelů a… mluvila a mluvila. Ne, že by toho tolik znala, ale protože byla zkrátka zvyklá neustále mluvit. A mluvit nahlas. Hřímala před komisí odpovědi, které snad ani nebyly tolik správné a přesné, ale zato byly pronášeny s rozhodností. Komise spokojeně pokyvovala. Jejich rukama už prošli velice chytří studenti, kteří ale skoleni trémou, kuňkali potichu své bezchybné ale sotva slyšitelné odpovědi. Zdenička hlasitě opakovala své odpovědi několikrát, aby učitelé neměli možnost pro doplňkové otázky. Komise, vyvedená z míry hlasitým hovorem a divokou gestikulací, nechala Zdeničku dramaticky bouchat do stolu při popisu stavby těla ryb.
A takto zvládla maturitu! Ze všech předmětů za 2. Už žádná škola! Nikdy! Zdenička se po hlavě vrhla do pohádek a nezajímalo ji nic okolo. Až do jednoho krásného letního dne. To odpoledne zase hrála s kamarády na zámku pohádky široké veřejnosti. Během jedné pohádkové prohlídky si ale všimla, že ji někdo neustále probodává očima. Nekoukal na ostatní herce. Jeho oči sledovaly jenom ji. Muž drobné postavy, s dlouhými černými vlasy na ramena, černými mušketýrskými vousy a pichlavými tmavými oči. Úplný protiklad vysokého blonďatého majitele.
Večer po akci Zdeničce začaly chodit zprávy. Lichotivé, hezké a trochu podbízivé. Pozvání na kávu? No, proč ne?Přinesl ji květiny, galantně objednal kávu a začal se představovat. Byl o 17 let starší než Zdenička a na víkendy si půjčoval 5 letou dcerku z bývalého vztahu. Zdeničce se jeho divoký vzhled líbil. Během kávy si pohrávala s malým ganéšou na řetízku, dárkem od majitele. Kam se ale vlastně poděl ten? Věděla jen, že se mu v červenci narodila holčička. Tak snad je šťastně usazený.Z jedné kávy s černovlasým mužem se vyklubalo několik dalších schůzek. Jednoho dne ji políbil. Proč mají dívky slabost pro divoké muže?
Začala jezdit k němu do baráčku, kde trávili společné víkendy spolu s pětiletou holčičkou. Zdenička s jeho dcerkou vytvořily nerozlučnou dvojku. Celé víkendy byly ve znamení her. Povídali si, četli pohádky, vymýšleli si vlastní příběhy.V pichlavých očích tmavovlasého muže se ale začínal objevovat nepěkný pohled. Když si pro Zdeničku jel na zámek, jen proběhl areál, rychle ji naložil do auta a odvezl pryč. Nesnášel cizí lidi, vadilo mu mluvit, nechtěl trávit na zámku ani minutu. Co se dalo přehlížet u první kávy, nedalo se nevidět po měsíci. Chtěl se zamknout doma, se Zdeničkou a dcerkou. Žádný zámek!
Jenže když se někde pokusíte zavřít Zdeničku, stejně Vám uteče zpátky na zámek.Rozešli se. Pro Zdeničku to ale nebyl příliš velký srdcebol. Věděla, že on není muž pro ni. A tak se rozhodla jít svou princeznovskou cestou zase sama, když v tom začaly chodit zprávy: „Holčička se ptá, kdy přijedeš. Říká, že se jí po tobě stýská.“, “Holčička namalovala tvůj obrázek, chtěla by tě tu mít.“ „Holčička pláče, že tu nejsi.“Chtěl, aby přijela za ním. Zdenička ale měla neblahý pocit, že by v tu dobu holčička v baráčku nebyla.„Tak s ní přijeď na zámek. Koukne se na pohádku, pohraje si…“ snažila se Zdenička vše vyřešit„Nikdy s ní už na zámek nepřijedu! Už ji nikdy neuvidíš! Pořiď si vlastní dítě!“ zněly poslední zprávy tmavovlasého muže. A měl pravdu. Už nikdy ji neviděla.Tehdy se jí hrály pohádky s těžkým srdcem. Myslela na holčičku a krásné dny, které spolu prožily. Při každé pohádce se občas koukla ke vchodu, zda snad holčička nepřijde.
Ten krásný tmavovlasý muž nezlomil Zdeničce srdce, když se s ní rozešel, ale když ji sebral drahou malou kamarádku.