O Zámku

Zámek Horní Libchava

Renesanční zámek s přilehlým areálem si bohužel prošel devastací, proto zde nezbyl žádný historický inventář. Majitel, cestovatel a dobrodruh, vybavil zámek etnografickou výstavou s unikátním nábytkem. A právě v takto originálních prostorách můžete vidět různé pohádky, což nabízí nevšední zážitek. Dvě patra etnografické výstavy, strašidelné sklepení, vytápěná dětská dílna…. To vše vám nabídne zámecká budova. Před zámkem na prvním nádvoří si můžete prohlédnout kachny, slepice, králíky, morčata apod. ve Vesničce zvířátek. Vedle prvního nádvoří se nachází armádní hala, přestavěná na kulturní sál, kde se hrají pohádky za ošklivého počasí. V tomto kulturním sále se také nachází pokračování etnografické výstavy. Vedle kulturního sálu se pak nachází druhé nádvoří, které slouží jako amfiteátr pro letní pohádky. Naleznete zde také dortíky paní Kavenské, teepee a umělého bizona v životní velikosti a zátiší buku převislého, zvaného „Frňákovník“. A máte se dál na co těšit, protože máme pro Vás naplánované velkolepé překvapení do rozsáhlých zámeckých zahrad za zámkem.

Stručná historie zámku:

Obec Horní Libchava se táhne podél potoka kdysi zvaného Libchava a pokračuje další obcí již od středověku odlišenou jako Dolní Libchava. Mezi oběma vesnicemi stojí na jihovýchodním okraji Horní Libchavy zámek, kdysi sídlo samostatného dominia. V nejstarších dobách, dříve než vzniklo hornolibchavské panství, tvořilo toto území součást zboží klinštejnského.

Obec existovala již v 1. polovině 14. století, neboť první písemný doklad o existenci obce pochází z roku 1352, kdy je připomínán zdejší farní kostel. Ve 14. a 15. století byla Horní Libchava většinou rozdělena mezi dva nebo tři držitele svobodných nebo manských dvorců, podléhajících zprvu pánům z Klinštejna, později pánům z Lipé. V druhé polovině 14. století seděli na jedné části Horní Libchavy vladykové z Konojed, na jiné bratři ze Skalky a jen třetí díl zůstával v přímém vlastnictví pánů z Klinštejna. Od poslední čtvrtiny 14. století pronikali do Horní Libchavy lipští Berkové z Dubé a z Lipé, zčásti jako přímí majitelé, zčásti jako lenní páni.

Počátkem 16. století se dostala Horní Libchava do držení Salhausenů a zanedlouho potom ji získal manžel Anny Salhausenové Prokop z Vartemberka. Jeho syn Jindřich z Vartenberka je považován za pravděpodobného zakladatele zámku v Horní Libchavě, který byl údajně postaven v roce 1574, což je nepotvrzené datum uváděné v četné literatuře Výstavbu zámku měl také připomínat pamětní kámen umístěný v jednom pokoji v prvním patře zámku, na kterém má být uveden rok 1593. Kámen je ale dnes nezvěstný. První pramenný doklad o zámku pochází až z roku 1611, z čehož lze usoudit, že zámek v Horní Libchavě byl postaven pravděpodobně v poslední čtvrtině 16. století, nejpozději na přelomu 16. a 17. století.

Zámek, dochovaný takřka v nezměněné renesanční podobě, je obdélné dvoupatrové stavení se sedlovou střechou, se stupňovitými, ještě goticky pojatými štíty a dvěma čtverhrannými věžemi se stanovými střechami na vnější straně. Arkádové loggie na vnitřní straně zámku obrácené původně k hospodářským budovám dvora před zámkem a okna, místy sdružená a se společnou nadokenní římsou, dosvědčují renesanční původ stavby. Zámek je vybaven řadou původních architektonických prvků, kamennými ostěními oken a dveří, záklopovými dřevěnými stropy a původním dřevěným krovem střechy.

V r. 1611 postoupil Jan z Vartemberka hornolibchavské panství své neteři Dorotě, provdané Berkové, která však již po třech letech prodala svůj statek Jindřichovi Pencíkovi z Pencíku. V r. 1623 koupil konfiskované panství za 26 958 kop Vilém Vratislav z Mitrovic, pozdější velkopřevor maltézského řádu. Jeho znak vytesaný v kameni zdobí jihovýchodní stěnu hornolibchavského zámku. V domnění, že může podle privilegia od generálního převora volně disponovat se statky získanými jinak než od řádu, odkázal Vilém Vratislav Horní Libchavu svému bratru Zdeňkovi, po němž se jí ujali i jeho synové. Na protest pozdějšího velkopřevora Tattenbacha byl však v r. 1653 Mitrovicův odkaz zrušen a libchavské panství bylo přiřknuto maltézskému řádu. Řádovou komendou zůstala pak Libchava až do vzniku československého státu.

Sídlili zde komtuři (rytíři – správci nejmenší sídelní jednotky řádu) vždy s několika rytíři, kteří vykonávali hospodářskou správu. Na zámek rád zajížděl zejména velký převor hrabě Othenio Lichnovský, který vládl českému veklopřevorství v letech 1874-1887. Ten také v osmdesátých letech minulého století provedl důkladnou obnovu zámku. Později sem také zajížděli i následní velkopřevoři Quido Thun Hohenstein a kníže Jindřich z Lichtensteina. Posledním byl v r. 1925 kníže velkopřevor Rudolf z Hardegu. Zámek byl vybaven skvostným nábytkem. Zejména rytířský sál, kde byly památky ze Svaté země a Malty – působiště rytířů. Vedle zámku byl vyhrazen útulek pro chudé a nemocné, o které se dle poslání řádu komenda starala.

Za první pozemkové reformy řád panství prodal. Památky a obrazy související s maltézskými rytíři byly již v r. 1925 po odprodeji panství převezeny do Prahy do Velkopřevorského paláce. Po dvou majetkových transakcích se dostal v r. 1930 zbytkový statek o rozloze přes 700 ha i se zámkem do držení Severočeských stromovek, respektive do rukou agrárnického senátora Josefa Vraného jako hlavního člena této rodinné akciové společnosti. Ihned po změně majitele v roce 1925 byly na zámku zahájeny rozsáhlé stavební úpravy, jejichž většinu prováděl českolipský stavitel architekt Josef Uhlíř. Senátor Josef Vraný zemřel v r. 1937 v Monte Carlo (zastřelil se před kasinem) a byl převezen do Horní Libchavy, kde byl s velkou pompou 7. dubna pohřben. Na jeho pohřbu byl přítomen generál Syrový, Hodža, Černý a další hosté vlády.

Za okupace převzala zámek počátkem r. 1939 organizace Sächsische Bauernsiedlung a zřídila zde ubytovny pro Říšskou pracovní službu. Od r. 1943 až do osvobození patřil zámek k hospodářství SS, zvanému Malta.

Po skončení druhé světové války byl statek a zámek jako německý majetek opět zkonfiskován, tentokráte československým státem. V roce 1948 byl velkostatek Severočeské Stromovky v Horní Libchavě převzat do správy Státních statků a lesů, jehož ředitelství sídlilo v Zákupech. V roce 1964 získala objekt Československá lidová armáda a využívala jej až do roku 2003 ke skladovacím účelům. Poté se zámek dostal do majetku obce Horní Libchava a v roce 2010 ho zakoupil dnešní vlastník, pan Oldřich Kilián.